Čím dál více se setkáváme s dotazy od zákazníků, jak mají poznat nejlepší izolaci z vlny. A protože v tom začíná být docela hokej, rozhodl jsem se sepsat pár základních parametrů, které by stavitele nebo investora měli rozhodně zajímat a na co by měl při výběru rozhodně klást důraz.
Vše lze v zásadě shrnout do 3 oblastí.
Rozměrová a produktová pestrost
Pokud se jako stavitel či investor rozhodnu pro nějakou izolaci, pak obvykle uvítám, když v nabídce výrobce najdu nějaký ten výběr. U izolací z vlny (ale nejspíš také i u ostatních izolací) budu používat například jinou hustotu izolace k zateplení fasády a jinou zase například k zateplení podlahy. Rozdíly budou třeba nejenom v objemových hustotách a následně tomu úměrných lambdách, ale také třeba v technologiích zpracování. U svislých izolací potřebuji nějaký nosný prvek (např. zhuštěná plocha) k uchycení sponkami proti sesedání, zatímco u vodorovných podlah či stropů může „ležet“ prakticky cokoli. Vhodná je také rozměrová pestrost. Asi se nespokojím s nějakou plastovou nosnou mřížkou, to se zkrátka k přírodním izolacím nehodí. A takové pokusy už tady také byly. Čím více nabízí výrobce tlouštěk či šířek, tím méně budu mít jako stavitel odpadu, resp. tím pohodlněji a efektivněji budu moci izolaci instalovat.
Čistota a přírodnost
Pokud se jako potenciální stavitel rozhoduji pro izolaci z vlny, pak jsem nejspíš přírodně smýšlející člověk. Vlna je nepochybně skvělou přírodní izolací a dokazuje nám to v přírodě již mnoho tisíců let.
Problematika je ale poněkud složitější. Ne každá izolace z vlny je totiž zcela přírodní. Ke zpracování ovčí vlny do izolací se ve světě praktikuje několik technologií. Zmiňme alespoň dva nejzákladnější. Prvním z nich je tzv. plstění. Plstí se kromě jiného plstící jehlou. Jde o poměrně obyčejnou jehlu, která má ale na svém těle několik výstupků, zpětných háčků. Při vpichu jehly do vlny dochází k tomu, že vlákna z povrchu se pomocí zpětných háčků dostane dál do hlubší vrstvy vlny a při dalším a dalším vpíchnutí se do sebe začnou jednotlivá vlákna zaplétat neboli plstit. Ta pak při sobě drží pomocí mikroskopických šupinek (kutikul), kterých je na povrchu vláken velké množství. Pokud máte technologii se spoustou plstících jehel, můžete vyrábět i velké plochy izolací. Jde tedy o naprosto mechanické a čisté zpracování.
Výše popsaná technologie je sice čistě mechanická a přírodní, nicméně je o dost komplikovanější než například tento druhý způsob. A tím je pojení. Pokud nám cokoli, co potřebujeme spojit k sobě samo nedrží, nejjednodušší cestou je do toho nalít lepidlo. Klasickým příkladem jsou stavebně tolik populární OSB desky, které drží pohromadě syntetická pryskyřice (mimochodem na bázi formaldehydu – taktéž zajímavá problematika!). No a někteří producenti izolací z vlny (ale to nejenom z té) se uchylují k pojivům. V případě takových izolací se tím „lepidlem“ stává tzv. Bi-Ko nebo Bi-Co vlákno. Jedná se ve zkratce o plastové dvousložkové vlákno hojně používané v textilním průmyslu. Jeho nasazení je jednoduché. V Číně vám vyrobí bi-komponentní vlákno, při výrobě ho nasypete do vlny, případně do konopí či lnu, smícháte, dáte tomu nějakou formu, třeba rohože, proženete to celé pecí, kde se ta přírodní vlákna napečou při určité teplotě na ta natavená plastová, na výstupu se to celé ochladí a izolace je na světě. Je to rychlé a levné. Má to ale jeden háček. Máte v tu chvíli co dělat s přírodní izolací, s určitým podílem plastu. Tedy s takovou trochu poloplastovou izolací… Na první pohled je to okem k nerozeznání. Biko vlákna jsou podobně tenká jako ta přírodní. K rozpoznání, zda izolace obsahuje plast lze užít tři takové pomůcky. První je přejet si izolací po nějaké citlivější části kůže, pokud to hladí, je to ovečka, pokud to drápe jako drátěnka na nádobí, je tam plast. Druhá, pokud nelze izolaci snadno trhat, drží to opět plastová vlákna. A nakonec třetí, po zapálení vzorku mnohdy odkapávají hořící kapky, případně izolace celá hoří, je jasné, že obsahuje plast. Vlna sama totiž nehoří, ale pouze se jako bílkovina škvaří.
Ošetření proti molům
Posledním a nejzásadnějším parametrem, takovou alfou a omegou, u vlněných izolací je její ošetření proti molům. Schopnost trávit keratin je v živočišné říši velmi vzácná. Jediným tvorem, který napadá vlnu je tedy tento malý noční motýlek, resp. jeho larvy.
Na téma ošetření vlny proběhlo v minulosti hned několik pokusů. Od různých derivátů močoviny přes chemická ošetření pyrethroidy až k dnešním trvalým patentovaným ošetřením iontovou technologií IonicProtect®. Jaké jsou mezi jednotlivými metodami vlastně rozdíly? Bohužel, nejrozšířenější a zároveň k přírodě nejméně citlivou se zdá být ošetření pyrethroidy. Zde na wikipedii se můžete dočíst něco o tomto syntetickém biocidu, do kterého si má mol kousnout a zahynout. Je to zajímavé čtení a je až s podivem, že akceptujeme například, že tyto insekticidy jsou jedovaté pro ryby a včely.
Ze stran přírodně smýšlejících zákazníků především v Rakousku či Švýcarsku přicházely čím dál větší tlaky na to, aby izolace z vlny již nadále neobsahovala žádnou chemii, při zachování doživotní trvanlivosti, a tak vzniklo patentované ošetření proti molům na bázi iontové technologie IonicProtect®. Už žádná chemie, pouze 100% ovčí vlna bez možnosti jakéhokoli napadení molem. Více na téma tohoto revolučního ošetření se dozvíte v tomto videu. Ve videu lze zapnout české titulky.
Závěr
V tuto chvíli bychom už měli být schopni udělat si objektivní obrázek na téma poctivé vlněné izolace. Měla by být rozměrově pestrá, skutečně přírodní a trvale ošetřená proti molům bez přidané chemie.
V posledních 10 letech jenom u nás v ČR vzniklo a zase zaniklo několik firem, pokoušejících se o produkci vlněných izolací. Většina z nich ztroskotala právě na nesprávném ošetření proti molům. Jejich chemické ošetření bylo zkrátka nestabilní a vyprchalo do vzduchu. Pak zůstala vlna bez ošetření, a to je již jenom otázka času, kdy jí mol najde a započne nevyhnutelnou zkázu. A začali se právem bouřit nespokojení zákazníci. Proto by třeba mohl být objektivním parametrem k výběru izolace také např. doba, po kterou výrobce na trhu působí. Pokud je na trhu již dlouhodobě etablovaný, je již řádně trhem prověřený a nehrozí tedy výše popsané potíže.
Samostatnou kapitolou z budoucnosti, která do ČR zatím ještě nedorazila, jsou pak parametry označované jako PEI, AP a GWP. Je to množství vázané primární energie, potenciál okyselování životního prostředí a potenciál globálního oteplování. Přijde doba, kdy se výběrová řízení na dodavatele materiálů budou řídit právě těmito parametry a nikoli pouze prostou cenou, jak je tomu dnes. Ale to si budeme muset ještě chvíli počkat…
